Roušky, kam se podíváš II

Před pár týdny jsme tady na blogu APPLAUSU publikovali článek, který byl trochu provokativní, který vzbudil dost pozornosti a který kladl podle mnohých nekorektní otázky. Týkal se komunitního nošení roušek a zaměřil se zejména na ty doma šité, látkové. Celý článek byl tak trochu reklamou na připravovanou reportáž právě o této problematice a v závěru se ptal, zda světově sdílená výzva k šití a nošení látkových roušek neudělá víc škody než užitku. 

Reportáž je tu. Dala hodně práce, protože její autorky nechtěly nic a nikoho vynechat. Komunikovaly s vědci a autory studií po celém světě, oslovily české experty, dělaly rešerše a porovnávaly relevantnost informací. Trvalo jim to přes čtyři týdny, ale jednoznačné odpovědi na onu položenou otázku se nedopátraly. 

Přes to je však reportáž Jeleny Andrejevny Rubcové a Věry Klimšové přínosná a povedená a doporučuji každému, aby se na ní podíval. Ukazuje totiž v celé nahé přirozenosti, jak košatý je strom života a jak to vypadá, když se se strohými poznatky vědy nakládá neuváženě a nezodpovědně. Ukazuje, že každé tvrzení, byť potvrzené vědeckými studiemi má své "když" a "jestliže", že nic není černobílé a že každé jednoznačné tvrzení, které zaznívá od kohokoliv, by mělo vést ke zbystření pozornosti a zapojení kritického rozumu. Je paradoxní, že poslední dobou se podobná jednoznačná tvrzení objevují v ústech nejenom nejrůznějších apoštolů kritického myšlení, ale i lidí, kteří by ho měli mít v popisu práce, tedy novinářů a vědců. (pH)