Chřipečka

Je opravdu zvláštní, jak někteří lidé komunikují. Nebo spíš, jak si představují, že správná a účinná komunikace vypadá. Jestliže se shodneme na tom, že úspěšné komunikační sdělení, jedno, zda mediální nebo interpersonální, má za cíl, aby příjemci docvaklo to, co se mu snaží původce sdělení předat se záměrem, aby s jeho názorem víceméně souzněl nebo o něm alespoň přemýšlel, tak je opravdu velmi tristní, co se nyní ve veřejném  i soukromém prostoru děje. 

Kdyby se na internetových sítích hádali, řekněme, sportovní slovní bitkaři, asi by se nad tím nikdo nepozastavil. Takoví lidé byli, jsou a budou. Co se však děje v oblasti mediálních hádek v souvislosti s koronavirem, které produkují naši vládní i opoziční politici obklopení hordou mediálních poradců, tak nad tím už zůstává rozum stát. Když se k tomu  přidají i odborníci, vědci a lékaři, kteří s mediálním prostorem nemají vůbec žádnou zkušenost, je na problém zaděláno.

Letošní krizi, a laskavý čtenář mi snad promine mírnou nadsázku, bych nenazval Krizí zdravotní - Covidovou, ale spíše Krizí komunikační. Stovky a možná tisíce lidí, kteří na Covid zemřou, jdou jednoznačně, alespoň u nás v Česku, na vrub nesprávné komunikaci, neschopnosti předat jednoduše jednoznačné sdělení a zvolení naprosto amatérské komunikační strategie odpovědných lidí - tedy vlády a jejích poradců. 

Tím, že se tito lidé nenaučili pořádně mluvit, kurzy mediální komunikace prošli formálně jen kvůli papíru a mediální studia na vysokých školách je naučila jen teoretické poučky, dali prostor dalším "mediálním mágům", kteří nemají odpovědnost za stávající stav a současnou situaci se snaží využít pouze k vlastnímu zviditelnění nebo vytváření PR pro své produkty. A je úplně jedno, jestli brojí za "strašiče" nebo "popírače". 

Příznačné pro celý komunikační galimatyáš je slovo "CHŘIPEČKA" používané v souvislosti s nemocí Covid 19. Poprvé ho použil brazilský prezident Jair Bolsonaro. Sklidil za to bouři kritiky za bagatelizaci pandemie, a už jej nikdy nepoužil. Ať potom hledáte jak hledáte, "chřipečku" od té doby nikdo soudný nepoužil. Začala se objevovat až v průběhu posledních dvou měsíců u nás v Česku. A to ne ve slovníku lidí, kteří by snad chtěli Covid bagatelizovat, ale výhradně v projevech lidí, kteří by rádi před Covidem varovali. Většinou je jeho vyslovení doprovázeno více či méně dehonestujícími dovětky a nebo minimálně úsměškem na adresu těch, kteří k hrozbám nemoci mají mnohem rezervovanější postoj. 

Termín chřipečka získal za poslední dny opravdu velmi nehezký obsah.  Dříve měl dlouhodobé konotace do genderových vztahů. Stejně jako rýmička býval často  používán jako označení nemoci, která  člověka při lehkém nachlazení upoutá na lůžko. Zejména tedy muže.

Jestliže ho však nyní vkládáme někomu do úst, buďme si jisti, že našim posluchačům vlastně oznamujeme, že dotyčný je nedouk, trouba a absolutně cynická persona, které chybí jakákoliv sociální inteligence a empatie. Jestliže všem takovým mluvčím opravdu leží na srdci starost o další vývoj, je opravdu dehonestování lidí s jiným, třebaže podle jejich mínění pomýleným, názorem to, co by v současné situaci měli lidé, odpovědní za zvládání nárůstu nemocných Covidem, národu sdělovat?

Tím, že půlce populace, která si myslí, že Covid vlastně nic moc není, sdělíte, že jsou vlastně blbci, opravdu moc dobře nezahájíte efektivní komunikaci, která by měla přesvědčit o účinnosti jakýchkoliv opatření. Není se co divit, že opatření potom nejsou dodržována a jakákoliv omezení jsou potom zbytečná. Špatnou komunikační strategií se roztáčí spirála nedorozumění a antipatií mezi lidmi. 

Slovo je jen slovo. Když je napsané, každý si pod ním představí to své. Jestliže ho však vyslovíte, můžete mu dát nepřeberné množství významů. Od neškodného, přes ironický, až po vysloveně zlý. Abyste dali slovu a větám ten správný význam, který chcete, musíte být o obsahu svého sdělení opravdu bytostně přesvědčeni a nebo být dobrými herci. Drtivá většina z nás však dobrými herci nejsme a když vyslovíme věty, kterým sami nevěříme, působíme spíš jako nešikovní lháři. Což je případ celé současné situace.

Možná by pomohlo, kdyby se veřejně k současné epidemiologické situaci začali vyjadřovat pouze lidé, kteří vědí, o čem mluví, věří tomu, co říkají a hlavně dokážou své stanovisko důvěryhodně prezentovat veřejnosti. To znamená, že mají technicky dobrý hlasový projev, jejich hlas a jeho poloha odpovídá dané situaci, používají správné frázování, dodržují českou výslovnostní normu a do svých sdělení vkládají autentické emoční podkresy. 

Jenže to by tady bylo ticho, ve sdělovacích prostředcích by se o Covidu nemluvilo, nikdo by se k pandemii nevyjadřoval, nikdo by nikoho nestrašil a nikdo by nic nebagatelizoval. A hygienici a zdravotníci by alespoň mohli dělat svou práci. Mohli by možná efektivně ochránit rizikové skupiny obyvatel, pro které by bylo v nemocnicích dost místa. Lidé by nezkoušeli "alternativní" způsoby léčby, které jim spíš uškodí než pomohou. Nebylo by nutné stát ve frontách před odběrovými místy a rozhodně by byly kapacity na to, aby bylo možné efektivně trasovat zdroje nákazy. A nikdo by nemusel dětinsky protestovat proti vládním opatřením. (pH)

 demonstrace

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.